První červencový týden jsme se zúčastnili naší druhé zahraniční soutěže v malebném městečku Llangollen ve Walesu. Kromě spousty zážitků, nových přátelství a cenných rad si odvážíme krásná ocenění – 1. místo v kategorii Children’s open choirs, 2. místo v kategorii Folklor a 3. místo v kategorii Senior Children’s choirs.

30. června jsme z Plzně vyrazili časně ráno, čekala nás totiž náročná dvoudenní cesta přes Lamanšský průliv. Tu jsme si krátili přespáním ve Francii, sledováním filmů či pojídáním dobrot napečených od našich rodičů. Když jsme po celodenní cestě konečně stanuli před naším ubytováním, internátní školou Packwood Haugh School, skoro jsme nemohli uvěřit svým očím. Majestátní komplex školních budov, postavený v typickém viktoriánském stylu připomínající fiktivní Bradavice, nás hned ohromil. Skoro jsme zapomněli i na nevlídné počasí, šlehavý vítr a lehký déšť. Ten den jsme všichni usnuli téměř hned, jelikož únava z cesty vzala za své. V úterý nás čekalo první seznámení se s areálem soutěže, přesněji řečeno celého festivalu, kde se kromě zpěvu i hojně tančilo. Asi všechny nás překvapil rozměr komplexu, četná pódia, a hlavně spousta přívětivých lidí. Potkali jsme se s ostatními sbory, vyzkoušeli soutěžní repertoár a poznali základy velštiny, nejpoužívanějšího keltského jazyku. Ten ani kouskem nepřipomínal jazyky nám známé, a proto jsme si během naší lekce užili spoustu legrace. Z areálu jsme pak zamířili zpátky na ubytování, kde nás ještě čekala zkouška celého soutěžního programu, taková generálka se vším všudy. Popřáli jsme i naší sbormistryni Zuzce, která během zájezdu oslavila své narozeniny.

Středeční den jsme hned zrána otevřeli naší soutěžní kategorií. Na programu jsme měli Ebenův Psalmus a Jarní píseň od V. I. Rubina. Z této kategorie si odnášíme krásné 3. místo! Poobědvali jsme v areálu a odpoledne nás čekal průvod městem. Všechny zúčastněné sbory si přinesly své vlajky a v zástupu se vypravily vstříc centru Llangollenu. Ulice byly lemovány zvědavými obyvateli a každý nás radostně vítal. Bylo vidět, že místní si opravdu festival užívají. Koná se pravidelně každý rok a jeho kořeny sahají až do roku 1943. Národy v průvodu by nemohly být více odlišné – někdo přišel i v typickém kroji/kostýmu pro daný stát, někdo zpíval tradiční písně. Právě tato rozmanitost tvořila průvod tak zajímavým. Z naší části průvodu se pak ozývaly ty nejznámější české či plzeňské lidovky, jako jsou Černé oči, Ach synku, synku nebo Plzeňská věž. Po průvodu nás ještě čekal koncert Grand Prix, tentokrát ovšem z diváckého pohledu. I tam jsme se zájmem pozorovali ty nejlepší sbory a taneční skupiny, které měly připravený program. Únava nás ovšem opět doběhla, a proto jsme zamířili na ubytování, protože další den měl být ještě více nabitý.

Od čtvrtečního rána jsme se nezastavili, dopoledne jsme stihli kratičkou zkoušku v kostele a už nás čekala folklórní kategorie, naše v pořadí 2. soutěžní. Tu jsme doplnili tradiční české kroje, zapůjčené s laskavým svolením divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni. Náš nový sborový oděv pak krásně doplnil tematicky věneček. V této kategorii jsme se dokonce setkali s dalším českým sborem, konkrétně Červánkem. Opět zazněly 2 písně, tentokrát Věneček Zdeňka Lukáše a Vynášení smrti od Bohuslava Martinů. Nově jsme k nim přidali i choreografie, které nám později porota moc chválila. Odtud si odnášíme 2. místo. Odpoledne nás čekala poslední soutěžní kategorie, kategorie open, která jak už název napovídá, nechala účastníkům volný prostor pro kreativitu a něco neotřelého. Zde na rozdíl od fokloru měly obě skladby svou soutěžní premiéru, konkrétně The Fly na motivy básně Williama Blakea a Ta na solbici od S. Vovka. Na samotné vyhlášení jsme si museli chvíli počkat, ale nakonec jsme se dočkali. Když od porotců zaznělo, že máme 90 bodů, věděli jsme, že to nejspíš nebude stačit na vítězství. V jiných kategoriích se totiž sbory pohybovaly vždy nad hranicí 90 bodů. Další sbory ovšem získávaly 65 bodů, 80 bodů… a nám pomalu začalo docházet, že máme šanci. Složení poroty se změnilo a tím i její náhled na bodovou škálu. S krásnými 90 body jsme získali 1. místo! U celého sboru propukly emoce v té největší míře, radost, vděčnost, zadostiučinění. V takový úspěch jsme ani nedoufali s ohledem na počet sborů, konkurenci a tak podobně. Zbytek dne jsme pak strávili v příjemné náladě, s obrovskou radostí a pomalu se loučili se vším, co jsme v Llangollenu zažili. Pevně věříme, že se nám podařilo zanechat ve Walesu nějakou českou či plzeňskou stopu a že díky naší účasti bude jméno Kajetán ještě silněji rezonovat ve sborovém světě.

Páteční ráno se neslo v duchu balení, loučení a připravování se k odjezdu. Čekalo nás opět dvoudenní putování, které nám okořenila adrenalinová cesta po rozbouřeném moři. Tu jedinou bychom neradi zopakovali, ale do Francie jsme naštěstí dorazili bez újmy. Sobotní den jsme poté strávili jako turisté v Bruselu, konkrétně návštěvou Atomia, zpíváním před ním a výletem do Mini-europe parku, kde se nacházely malé modely nejznámějších evropských památek. Odtud jsme metrem pokračovali do centra, kde nás čekala zastávka v čokoládovně Planete Chocolate. Tam jsme poznali, jak vznikají pralinky a pak už jsme si se zájmem prohlíželi náměstí Grand Platz, proslulého čůrajícího panáčka a vůni vaflí. K večeru jsme se schoulili na autobusových sedačkách a vyjeli vstříc České republice.

Ranní nedělní příjezd by nemohl být kouzelnější, protože se naši blízcí postarali o přivítání ve velkém stylu. Na Wales budeme ještě dlouho vzpomínat a jsme velmi vděční za vše, co jsme mohli v tom hektickém týdnu zažít. Z Walesu si odvážíme cenné zkušenosti, nové poznatky a spoustu elánu do další sborové práce.

Markéta Baštová

Zájezd do Llangollenu se uskutečnil za finanční podpory Plzeňského kraje, města Plzeň a Ministerstva kultury České republiky.